Životem nás provází různé příběhy. Příběhy naše vlastní a příběhy lidí, se kterými se setkáváme. Při práci realitního makléře prožíváme s našimi klienty často doslova jejich životní osudy. Některé šťastné, jiné smutné, zábavné a další třeba zcela nečekané. Mezi ty nečekané by se mohl zařadit asi tento můj příběh.
V létě roku 2013 se v našem rodinném penzionu v Jablonci nad Nisou ubytoval starší pár z Německa. Při občasném setkání při podávaných snídaních a běžném povídání, mi pan M.W. Burger řekl, že původně pochází z Jablonce, a že zde vlastnil jeho tatínek rodinný dům, ale že o něj přišli, když v roce 1968 narychlo odešli do bývalé NSR. Z profesionálního zájmu jsem si našla list vlastnictví domu a k našemu velkému překvapení byl na LV domu psán stále původní vlastník – p. W. Burger, a to se zajímavou poznámkou – adresa neznámá.
Náš host – pán M.W. Burger, tehdy již téměř 80letý pán kroutil hlavou a nemohl rozumět. Byl si jist, že o dům rodina přišla. Do Jablonce občasně jezdili již od roku 1990 a tak vlastně nejen po revoluci, ale až do zmiňovaného roku 2013 vůbec netušili, že by mohli mít nějaký nárok na dědictví po otci. Dokonce v tomto domě několikráte navštívili bývalé tatínkovi nájemníky, kteří stále v domě bydleli.
Pan M. Burger nevěděl, co s tím. Musel by to nechat být i s vědomím, že jeho rodný dům stále po papírové stránce vlastní jeho otec. Neměl ani dostatečnou českou slovní zásobu a byl to starší pán, ani fyzicky by to nešlo.
Byla to i pro mě výzva. Zvládneme toto? Šla jsem se informovat k notáři, jak v takovémto specifickém případu mám postupovat. A tak po získání úředně ověřených a přeložených dokumentů od obou bratrů z SRN jsme posupně museli prokázat, že původní vlastník a následně i jeho manželka oba zemřeli na území bývalé NSR, a tedy dědici se stali jejich synové (v r. 2013 ve věku 76 a 83 let – starší z bratrů v době řešení již velmi nemocný). Následně mi oba bratři udělili generální plnou moc k veškerým úkonům a finálně i k přijetí dědictví jejich jménem. Neměli oč přijít, já jsem je na tuto informaci přivedla a neměli v Čechách nikoho jiného, kdo by jim mohl být nápomocen. U notáře jsem pak nakonec jejich jménem přijala dědictví. Psal se podzim roku 2013 a jejich otec byl již 28 let po smrti.
Celý proces byl ještě komplikovanější, protože dům sice měl celé dlouhé roky vlastníka (onoho p. W. Burgera s adresou neznámou), ale dům byl (zřejmě již od r. 1968 spravován a jeho 4 byty užívány jako obecní městem Jablonec nad Nisou). Tři ze čtyř bytů byly obsazeny – jedni nájemníci byli starousedlíci, kteří se právě s celou rodinu zesnulého vlastníka znali před jejich odchodem do NSR. V dalším jednom byl velmi nevraživý pán, který byt nechtěl i přes končící nájemní smlouvu (a nakonec musel dořešit nový vlastník) v žádném případě opustit a ve třetím rodina s nepravidelnou platební morálkou. Čtvrtý byt byl zdevastovaný, bez soc. zařízení, ale prázdný.
Když jsem s plnou mocí oslovila město Jablonec nad Nisou, že budu zastupovat právoplatné dědice/vlastníky, nejdříve úplně nevěděli, co s tím. Zjednodušeně mohu říct jen, že jsem (opět v delegaci plné moci) městu podepsala řadu papírů – mj. že akt. vlastníci se nebudou domáhat žádných náhrad z více než 40letého pronájmu a na oplátku, že město nebude po vlastnících vyžadovat žádné proplácení dřívějších investic. Dále jsme se pak domluvili, že město bude spravovat a běžný nájem vybírat až do uskutečnění prodeje této nemovitosti. Tyto výnosy náležely až do předání novému vlastníkovi městu Jablonec.
I tak celý proces trval řadu měsíců, a i vzhledem k věku a zdravotnímu stavu obou dědiců jsme rovnou hledali kupce. Ale jak jsem výše psala, dům byl specifický – některé nájemní smlouvy na roky dopředu, jedna na neurčito. I umístění domu na kraji řeky Nisy a spádovost nemovitosti do záplavově 100leté vody či nevzhledný plynovod vedoucí malou zahradou byly specifické. Dále jsme pak s prodávajícími vyžadovali, aby starousedlický pár, který v domě bydlel již před rokem 1968, mohl v domě dožít, a to bez navýšení nájemného.
Zkrátka a dobře bylo s touto nemovitostí spousta velmi specifické práce a jednání. Za tuto zkušenost jsem dodnes velmi ráda. Neméně pak, že pánové M.W. Burger a H.H. Burger zcela nečekaně na sklonku života získali dědictví, o kterém vůbec netušili. Také jsem ráda, že i přes chatrný zdravotní stav staršího z bratrů, se stihlo vše odehrát a dědictví nepřešlo na jeho děti, což by bylo bývalo ještě o další řád komplikovanější. Dále pak pokud by se naše setkání odehrálo po r. 2014, tedy vstupu platnosti NOZ, zřejmě by dědictví již nešlo získat.
Snad na závěr – dům se dostal, řekla bych, do dobrých rukou. Starousedlíci, pokud vím, v domě stále bydlí, jak nový vlastník přislíbil a já jen doufám, že dům brzy dostane i nový kabát v podobě fasády. To mě vždy potěší, když vidím, že je nemovitostem dobře, ba lépe než do doby prodeje.
S p. M. W. Burgerem si dodnes posíláme vánoční pozdravy. Bohužel do Čech již asi nikdy nezavítá.
Mgr. Petra Čílová
776 098 909
